KARINA ELIOR

Karina je mírně komplikovaný člověk s nelehkou minulostí, asi jako každý jiný... Někdy se dívá na svět pozitivně, jindy zase negativně. Její myšlení by se nedalo popsat zrovna černobíle, přímo nějakým obrázkem spíše jako rozmazaně, jako by každý kdo se ji podívá do hlavy oslepl. Odjakživa byla jiná, moc nezapadala měla svou vlastní cestu, jak řešit problémy, jak být svá. Vždy chtěla vynikat být na vrcholu, což se ji také dařilo, když zemřela a mohla i ovlivňovat lidi, ale upřímně to nikdy neměla moc v lásce, jelikož tím odebírá část někoho a ji to nepřijde jako správné řešení, i když je ji jasné, že každý upír to dělá a dělat prostě bude nadále. I ona to tak má, ale nedělá to tak často, i když člověk pro zábavu udělá cokoliv. Karina miluje hudbu, už od počátků kdy vznikl klavír si oblíbila veškeré tony a písně, které vznikali a sama se začala učit a před tím než byl vynalezen klavír, tak si jen prozpěvovala. To, že je mrtvá si připomíná každým dnem, kdy se krmí, kdy je naživu a ví, že její rodina už hezkých pár století není... Líbí se ji ta síla, kterou má, jak se vše zesílí, jak se může cítit úžasně, když nechává své prsty na klávesách a vznikají tak melodie, které se nakonec spojí a vznikne píseň. Miluje veškerou moc kterou má jen a jen ve svých rukou.

Karina se narodila v roce 1398, pomalu na přelomu století v jedné vesnici. Na světě už byl její starší bratr Frederick. Jejich otec byl válečník a matka ta se vyznala v bylinách a vlastně celá vesnice se u ni radila s veškerými nemocemi, bohužel pro ni bylo ironií, že umřela jak její matka na morovou nákazu. Když bylo Karině 8 let, tak do jejich rodiny přibyla Elisabeth, která se bohužel nedožila ani deseti let, jelikož ji stejně jako matku postihl mor, kterému se neubránila ani ona sama s bratrem... Naproti tomu jejich otec zemřel v jedné válce, když už byli ti dva po proměně a bylo pro ně také více než těžké, aby se ubránili a neurvali mu hlavu z krku. Naštěstí byl otec pryč když byla ta morová nákaza v jedné válce a domu se vrátil jen na chvíli, no potom jel do další války ale v té už zemřel. Otec ze všech dětí vždy dělal válečníky, dokonce i Karinu, ale ona ráda bojovala, protože se tak vypořádávala se svými vlastními démony a tak si mohla vylít svůj vztek v umění boje. Oba dva je vycvičil, sice drsně a také že to schytali, když si dovolili říct něco co se otci nelíbilo, ale matka se za ně vždy postavila, ale potom to schytala i ona... Frederick měl ale milenku, která byla upírka a vlastně se to dozvěděl už dřív. Jmenovala se Mariana a chtěla, aby se i on přeměnil a žil s ní šťastně navěky nebo dokud se spolu nerozhodnou, že konečně ukončí své životy a navždy tak spečetí své osudy. Jakmile se Frederick dozvěděl, že je jeho sestra také nakažená, tak poprosil Marianu, jestli by ji nemohla dát svou krev a prodloužit tak její život, což se stalo... Elisabeth ani matku zachránit nemohl, protože bylo už moc pozdě, ale u Kariny šance ještě byla. Frederickovi bylo tou dobou 20 let a ji 18 a vlastně přišla už dřív na to, že dívka se kterou se schází její bratr nebude jen tak obyčejná, jen nedokázala přijít na to, čím to bude. Mariana ji se vším pomohla a staly se z nich dvou nerozlučné přítelkyně, noa Frederick byl pro Karinu vždy jejím velkým bratrem, který ji vždy přede vším ochrání děj se co děj. Za ta století se Karina naučila stále si zvykat na nové a nové věci, ale často byla náladová a nezapadala do společnosti, také neměla jen samé nápadníky, ale líbili se ji i ženy a to byl dřív problém... Karina byla vždy dívka, která nechtěla málo, ale hodně... Milovala veškeré šperky a nechávala si ušít krásné šaty od těch nejlepších. Vždy chtěla to nejlepší a na co si ukázala, to také získala, to samé bylo i s muži. Bylo ji jasné, že jako upír nemůže mít skutečného partnera, vdát se a jednoduše mít rodinu, ale ani to nechtěla, nikdy netoužila přímo po velké šťastné rodině, jelikož ji bylo jasné, že toho ani nikdy dosáhnout nemůže. Pro ni neexistuje nic naprosto perfektní, ale vidí to tak, že je to dobře. V šestnáctém století se stalo ale něco nemyslitelného.. nečekaného a jak ji tak především Fredericka to zasáhlo příšerně. Marianu pokousal vlkodlak a předtím vlastně ani nevěděli, že jejich kousnutí je pro upíra smrtelné. Frederick byl mimo svou kůži a po její smrti vypnul lidskost, což se ukázalo v podobě velkých jatek do kterých se přidala i jeho sestra. Karina se snad poprvé zamilovala do jednoho muže, který patřil do smetánky města, ve kterém žil nějakou chvíli. Také byl upír, ale zjistila, že ji jen využíval, protože vypadala skvěle, měla skvělý hudební vkus a nebála se projevit, chtěl ji mít po svém boku jen ve společnosti, ale v posteli střídal ženy jako ponožky. Karina byla zlostí bez sebe a protože byl John mladší než ona a ani ne tolik zkušený tak pro ni bylo ještě jednodušší mu vyrvat srdce z hrudi. Když potom uviděla umírat ještě Marianu, která se pro ni stala sestrou, tak nevypnula lidskost ale vraždila, aby se cítila lépe a ulevila si tak od své bolesti, narozdíl od jejího bratra. Kdyby nebyli ti dva sourozenci, tak by se dali považovat za Bonnie a Clyda, Harley a Jokera, ale ti dva vyvražďovali celé vesnice, města a vymazávali je tak z map, kterých kdysi ani tolik nebylo. Když se už konečně uklidnila do dostatečné míry a povedlo se ji přivést bratra k sobě, tak začali mnohem víc cestovat, poznávat svět ze všech krajů světa a nakonec své cesty rozdělili. Po celá staletí ráda hrála na klavír a zpívala všude, kde jen mohla, bylo to její vášní po celá staletí až do současnosti. I přes některé temné stránky z její minulosti a všechnu tu prolitou krev umí ukázat i svou světlou stránku, ale jen když se ji chce, což se ne každému poštěstí.