OLIVER DAWSON

POVAHA

Olie by se dal označit za takového sluníčkáře. Hrozně rád se směje a podle toho se také chová. Neustále vtipkuje, skoro nic neumí brát vážně. S tím také neustále všechny provokuje. Na jeho tváři je neustále usídlený lehký úsměv/úšklebek doprovázený jiskřičkami v očích. Viděl už u své matky, že život na nikoho nečeká. I proto se jej rozhodl žít naplno. Užívá si své existence plnými doušky. Mezi jeho typické znaky také patří lehce přehnaná gestikulace. Když chodí, rád si sem tam udělá nějakou otočku či jakýkoli jiný taneční trik. Je pro každou špatnost. Své kamarády nikdy nenechá ve štychu, zkrátka je pro všechno, stačí mu zavolat. Naprosto zbožňuje svou mladší sestřičku, ze které se snaží udělat rebela, aby ho jednou mohla nahradit v rodině. Té malé princezně jsou zatím sice jen tři roky (a něco), ale už teď se s ní dá skvěle zažvatlat. S každým se hned seznámí, lidem docela věří. Mezi jeho největší slabiny patří upovídanost. Strašně rád mluví a občas to prostě přežene, řekne něco, co nemá, načež se jeho živůtek dostane do ohrožení. Naštěstí pro celý svět, který by bez tohoto úžasného egoisty nezvládl žít, ho jeho reflexy a enormní síla většinou zachrání. Má také spoustu koníčků, některé mu jdou lépe, jiné hůře. Určitě zvládá ono tancování, když na něj neustále tak moc trénuje. (Při té chůzi a tak). Snaží se i hrát na klavír, ale.. To už tak slavné není. Jakožto maturant patří i do fotbalového týmu na místní střední. Jakožto útočník docela ujde, ale na výšku se s tím nedostane. Člověk by si řekl, že super rychlost a síla by mu s tím pomohla, avšak nějak ty dvě vlastnosti zapomněly spolupracovat.

MINULOST

Olie se narodil do jedné z nejzámožnějších rodin v Mystic Falls. Dětství však neměl úplně pohádkové. Jeho milovaná maminka onemocněla, když mu bylo sotva 6 let. Nalepila se na ni ošklivá rakovina a tak se vlastně stále pohybovala mezi nemocnicí a domovem. Sama nechtěla, aby ji takhle její milovaný synek viděl, proto si vybrala zůstat v nemocnici, než se to vše zlepší. Malý Oliver to zezačátku až tak nevnímal. Nastoupil na základní školu, která mu poskytovala významné rozptýlení. Jak však rostl, začal se o svou matku čím dál tím víc bát. To se jakoby dá čekat, že ano. Naštěstí pro celou jejich rodinu se Vivian byla brzy schopna vrátit domů. Byl to tak trochu jeden z těch vzácných případů vyléčení se, možná i díky své finanční situaci měla dost výhod. Samozřejmě se na ní počty léčení podepsaly. Na tom však vůbec nezáleželo, protože se mohla znovu věnovat svému třináctiletému synáčkovi skoro naplno. Jak čas plynul, rodiče Dawsonovi se pokoušeli na svět přivést dalšího potomka. Ovšem po nějaké době se zjistilo, že Vivian už žádné dítě nikdy neodnosí. To bylo kolem čtrnáctého roku života Olieho, který si procházel množstvím osobnostních proměn. Labilita rodičů v té době tomu též moc neprospěla. Taky že jim trvalo, než se přes to zvládli přenést, jako zlomový bod v tom působil návrh Thomase. Když nemohli zplodit vlastní dítě, mohli by nějaké adoptovat. Někomu tím aspoň pomoct. Tak se taky rozhodlo. Vivian vždycky chtěla holčičku, chudák Olie a jeho puberta, proto si adoptovali holčičku. No holčičku.. spíše už skoro dospělou dívku. Bylo jí 20 a prý potřebovala pomoc. Očividně. Trix byla vskutku kvítko. U nich doma nevydržela ani rok. I přesto přirostla minimálně Oliemu k srdci. Vždycky mu přišlo vtipné, jak porušovala pravidla. Ani nechápal, k čemu jí to bylo, ale jako sestru ji bere stále. No toto tedy úplně nevyšlo, minimálně pro rodiče. Po takovéto zkušenosti s adopcí si děťátko nechali odnosit od známé. K jejich štěstí se narodila holčička. Oliverovi v té době bylo 16 a už se pomalu začal vracet do starých kolejí. Prťavou Penelopku si zamiloval. Taková panenka, mohl ji učit různé vtipy a fígle! V ten samý rok ho také čekala autoškola. Závěrečný test v ní mu též změnil život. Nezabil člověka jako takového. Vlastně ani netušil, že někoho zabil. Profesorka v autoškole čerstvě otěhotněla a sama o tom ani nevěděla. Oliver jednou prudce zabrzdil, profesorka tak trochu narazila břichem a ten malý zárodek v ní zanikl skoro tak rychle, jako vznikl. Od té doby se každý měsíc probouzel mladý pan Dawson někde v lese, většinou nahý. Zajímavé chvíle mu to skutečně do života přivedlo. Ani sám nechtěl vědět, kolik zvířat, ne-li lidí, zabil. Následně se stal jedním z úspěšných pokusů slavného hybrida. Co si budeme povídat, ještě nedávno mu byl naprosto oddaných, než se dozvěděl, jak toto pouto zlomit. Byly to velmi bolestivé týdny a měsíce, než se mu povedlo osvobodit se od Niklause Mikaelsona. A tu autoškolu? Tu dva roky poté též udělal.

ZAJÍMAVOSTI

•  1. den v každém měsíci své sestřičce pod polštář schovává dáreček od měsíce, který zrovna nadešel. Je to jejich malá tradice.
  
• Pro to, aby získal řidičák, musel dva měsíce vykonávat veřejně prospěšné práce. Nechtěl totiž využívat svých schopností, když byl i jiný způsob.
  
• Pokaždé, když s kamarády jedou campovat, vozí s sebou již od malinka spacák s motivem Bořka Stavitele. Sice je v něm už trochu natěsno, ale je to holt tradice.
  
• Ano, tradice má vskutku velmi rád. - Jeho nejoblíbenějším svátkem je Halloween.
  
• Pod klíční kostí má vytetovanou kytičku. Jde o prohru z jedné z jeho sázek. Mohl dopadnout i hůře